Mezi prvotní otázky před samotnou poptávkou po štěňátku určitě stojí to, zda chci fenku nebo pejska?
Zamysleli jste se někdy nad tím, jak to v lidské společnosti chodí? Když čekáme miminko chceme povětšinou všichni chlapce, když toužíme po štěňátku, zatoužíme většinou po holčičce (fence).
Z poptávky po štěňatech lze usuzovat, že samec je cosi podřadného, zatím co fena se pravděpodobně rodí z mořské pěny, co by Afrodita –krásná, spanilá a asi rovnou i cvičená a všemilující, tak pes v očích budoucích majitelů je zběsilé hovado, které nezvládne výcvik, zardousí, co mu do cesty přijde a nakonec sežere i páníka.
Tak drazí zájemci, dovolte, abych vás vyvedla z omylu.
Obliba plemene Labrador retriever vzrostla hlavně proto, že rozdíl mezi pohlavími je pouze morfologický. Obě pohlaví, jak pes, tak fena jsou drahoušci, obě pro vás budou pracovat do roztrhání těla a obě pohlaví se chtějí zavděčit a být neustále s vámi.
Zas a znovu, je to pes, pes bez výchovy a výcviku bude jen nebezpečnou zbraní.
Pes v rukou imbecila bude neřízená střela, která může napáchat škody na majetku i psychice.
Pokud se nechcete zaobírat výchovou a výcvikem, přesto nutně potřebujete psa, vězte, že v útulcích dlí starší pejsci se zlatou povahou, které už vychovávat nemusíte.
Labrador je jak houba, nasaje všechno, co mu dovolíte a to včetně chování.
Prosím nemyslete si, že fena se chová líp jen proto, že je to fena.
Každý pes potřebuje výchovu a výcvik, ono se to samo nevychová. Představa skotačícího štěnda, kterak se prdelí kolem vás až do dospělosti a přiběhne na první zavolání je mylná. Naučit psa podej pac je úplně k prdu, když nemá přivolání. Ano obyčejné přivolání je alfou a omegou a myslím přivolání ne žádné „hele co mam“, nebo Pinďo piškotek, pocemkemně nebo co já vím co kdo ještě používá. Ruku na srdce, kdo to zná ???
Výchova a výcvik by měli začít už po příjezdu domů, žádné nechat mu dětství, pejsek se potřebuje naučit, že se bude učit. Nechat mu volnost a luxus dětství je první odbočkou do pekla.
Už chovatel mimina vlastně učí přivolání a vězte, že ho tahle dvouměsíční mimina mají 100%. Na tomhle základu je dobré pokračovat hned po příjezdu domů, využít čas, kdy je mímo ještě ve smečkovém módu a bude se cítit bezradně, pokud nebudete na blízku. Tenhle prcek vám ještě nikam nezdrhne a vy máte ideální příležitost vybudovat vzájemný vztah a naprosto nepostradatelnou důvěru. Mímo vám musí věřit. Vy musíte být za každé situace zajímavější, než to co ho zajímalo původně. Naučte se přehnaně radovat, to že ze sebe budete na veřejnosti před cizími lidmi ochotni udělat naprostýho magora, radostně výskajícího vám zaručí, že budete zajímavějším objektem, než ten cizák, co dělá „jé hele štěně“.
Po miminku přijde chca nechca období puberty. Známe ji všichni, my dospělí se potutelně usmíváme, a puberťáci si vymezují hranice. Se psy je to jako s dětmi, jen je puberta kratší, stejně tak jak je kratší psí život. Je to velmi důležité období jak ve světě lidí, tak psů. Důležitá je páníkova vytrvalost a důslednost. Nečekejte, že když bude pes vyrůstat na zahradě bez komunikace s dalšími psy z něj vyroste bezproblémový jedinec. Je důležité, aby se stýkal s dalšími puberťáky, ale i s dospělými psy, co mu budou dávat příklad.
Určitě si nepořizujete labradora jako doplněk zahrady, to jsem už psala, že to nefunguje. Zahradní architekturu mají skoro všichni labradoři v paži a nechat je samostatně pracovat s vaší zahradou je marná myšlenka.
Vězte, že procházka přírodou skýtá potěšení psovi i vám, ale aby tomu tak bylo, je třeba na tom pracovat od začátku. Je to lovecké plemeno a vše živé bude psa i fenu zajímat. Zase jsme u přivolání.
Doporučuji najít cvičitele retrievrů ve vašem okolí, není plemeno jako plemeno a služební plemena potřebují jiný výcvik, než jaký potřebuje retriever. Pozitivka je ideální, ale občas je třeba být i důraznější. Každý jedinec je jiný, s každým musíte pracovat s citem. Mít štěně je celkem hodně časově náročné a výcvik není otázkou měsíců, ale let.
V Labradořím světě se pohybuji od roku 2005 a za tu dobu jsem měla možnost potkat spoustu jedinců a vězte, že rozdíl mezi psem a fenou co se výcviku nevidím.
Dovolím si říct, že hodně z těch božských byli právě psi samci, majestátní, elegantní, milující a nádherní. Na bedně ať na poli výstavním, tak pracovním stáli jak psy, tak feny bez rozdílu, rozdílní jsou jen majitelé, jejichž vůle se psem důsledně pracovat přináší kýžené ovoce úspěchu.
Znovu a zase se musím podivovat nad enormní poptávkou po fenách, nechápu to a nepramení to jen z toho, že chci jako chovatel najít bezvadné domovy i pro psy samce.
Občas si bojím, že feny začneme množit řízkováním, protože psí samce si chovatel asi bude nakládat do octa nebo věšet do průvanu. Feny jsou zadané ještě před potvrzením březosti a to snad do roku 2221.
Dokonce znám i pár těch, co by fenu nechtěli snad ani zadarmo. Shrňme si to. Hárá cca 2x ročně, některá fena i častěji. To, že barví, je to nejmenší. V plodných dnech se stává bezmozkem, co zadek nastavuje i židli, protože má čtyři nohy. Během hárání a vlastně i těsně po něm je nepoužitelná, neb voní a pracovní aktivity ve skupinách ji tak vyloučí stejně jako s háravkou nepojedete na výstavu, tak nepůjdete ani na zkoušky, či na hon. Většinou se do dvou měsíců vyskytne falešná březost, další bezmozkové období feny, co ji šálí hormony. Bude hrabat pelech pro domnělou rodinu, z plyšáků se stanou mimina, co se bez nich nebude chtít jít ani vyčůrat, mléčná lišta se začne nalévat mlékem. Pokud majitel nezpozorní včas a nebude tomu přikládat váhu, může se lehce stát, že dojde až k zánětu mléčné lišty. Chování feny při falešné březosti je jiné a ani práci to s ní moc není, útlocitná a zpitomělá hlavinka dovede vymyslet spoustu kravin, co překvapí.
Zapůjčeno a lehce upraveno aby to odpovídalo Labradorovi
Autor: Markéta Špičková, chovatelská stanice Od Kytínské studánky, chovatelka FCR
